Zatímco při stoupáních spousta z nás trpí, sjezd si užije úplně každý. Dostat se dolů rychle a zároveň bezpečně však není úplně jednoduché, proto si zopakujme správnou techniku a zásady, kterých bychom se měli držet 

V dlouhých sjezdech můžeme využít tři pozice na kole.

1. Sedíme pevně v sedle či lehce nad ním, ruce máme v dolním oblouku řidítek při brzdových pákách. Stojíme v pedálech ve vodorovné pozici s pokrčenýma rukama a kolo necháme volně jet.
2. Aerodynamická poloha s držením řidítek nahoře a nohama pevně v pedálech nám zaručí rychlou a dravou jízdu. Musíme však myslet na to, že ruce nemáme na brzdových pákách a před zatáčkou si včas přehmátnout do oblouku, abychom stihli plynule přibrzdit na bezpečnou rychlost a vyhnuli se krizové situaci.
3. Nalehnutí na rám je poměrně nová technika, která však již vyžaduje výbornou techniku a dostatek zkušeností. Cyklista je v ní při správném provedení stabilnější díky těžišti umístěnému vepředu, a samozřejmě i aerodynamický.

V minulosti byly populární i další polohy, například pozice jezdce za sedlem ve stylu Marca Pantaniho, od všech se ale na základě moderních testů ustoupilo.

Nejdůležitější je dívat se vždy dopředu ve směru jízdy. Právě náš pohled nás vede tam, kam chceme jet a očima bychom měli vždy být o několik sekund před kolem. Čím rychleji jedeme, tím dál by náš pohled měl vést.

Jeden pedál je při sjezdu vždy v dolní úvrati, ruce pevně na řidítkách a tyto tři body nám dodávají rovnováhu a jistotu při brzdění i změně směru jízdy. Ukazováček máme za všech okolností na brzdové páce, při brždění pak využíváme obě brzdy. Nesmíme opomíjet tu přední, která je mnohem účinnější než zadní.

Správnou techniku sjezdu se můžete naučit například na cyklistickém kempu na Mallorce, kde zažijete mnoho ikonických stoupání a klesání.