Pokud jsme silniční cyklistice propadli natolik, že vstupujeme do světa závodů, pomůže nám znalost základních závodních dovedností, které nám mohou ušetřit spoustu cenné energie. Platí totiž pravidlo, že schopnost ušetřit během závodu co nejvíc energie, neboli jet v daném tempu co nejekonomičtěji, rozhoduje o našem výsledku.

Důležité je držet se vždy v popředí pelotonu, nejlépe v jeho první třetině. Čím hlouběji v poli závodníků jste, tím víc se nadřete. To platí zejména při závodech, kde je členitá trať a početnější pole. Každý další jezdec musí brzdit víc, než ten před ním, mezi cyklisty tak vznikají velké rozestupy, které se pak musí těžce dojíždět.

Závodníci by měli být ohleduplní, chovat se k sobě korektně, nedělat nepředvídatelné pohyby a posílat mezi sebou signály. Každý při tom však chce fungovat co nejefektivněji, je tedy dobré co nejvíc využívat jízdu v háku a zaměřit se na švihové šlapání, které šetří svaly i energii.

Při jízdě v menší skupině je pak zvykem, že se o tempo dělí všichni její členové a bylo by neetické střídání vynechávat, byť jen na chvíli.

Specifickým typem střídání v malé skupině je kolotoč, neboli rychlé střídání v lajně, kde se cyklisté točí hned jak minou propadajícího se jezdce před sebou, a klesají skupinou v závětří, které vytvoří cyklista jenž vystřídal hned po nich.

Často je při závodech k vidění situace, kdy se při bočním větru celý peloton natáhne tak, že se cyklisté už nemají za koho schovat a nemohou vytvořit závětří ve skupině. Pak jede každý za svoje, jako by jel sám na špici.