Přestože se může zdát, že u řazení i šlapání jde o samozřejmé a často intuitivní činnosti, je dobré mít na paměti několik zásad. Platí to zejména pro začátečníky. Pokud si tyto činnosti zautomatizujeme špatně, není jednoduché se je přeučit a zkomplikuje nám to zážitek z jízdy.

Řadit bychom měli plynule a s předstihem, proto je nutné koukat vždy dopředu a být připraveni na změnu sklonu silnice, nebo na brždění před křižovatkou. Nikdy neřadíme v tahu. Řetěz by měl mít rozumnou linku křížení s využitím obou převodníků a celého rozsahu kazety.

V žádném případě nesmíme řetěz křížit, neboli kombinovat velký převodník s velkým pastorkem, a opačně. Kromě zkracování životnosti jednotlivých komponent tím riskujeme, že nám spadne řetěz.

Stejně tak je nebezpečné řadit v tahu, kde vzniká nebezpečí prasknutí nebo deformace řetězu. To se nejčastěji stává ve chvíli, kdy cyklista nevěnuje dostatečnou pozornost sledování cesty před sebou a nečeká, že se výrazně zvýší její sklon.

Šlapání dělíme do dvou na sebe navazujících fází. V té první tlačí noha dolů a dává pedál do pohybu. Do následného pohybu nahoru by měl cyklista zapojit i lýtko a zadní stranu stehen, čímž na první fázi plynule naváže. Jedině tak využije naplno potenciál a vložené úsilí.

Pro pohodlnou a efektivní jízdu je pak velmi důležitá správná kadence, neboli frekvence šlapání. Při jízdě na rovině je ideální držet jí vyšší, mezi 90 a 120 otáčkami za minutu. Při jízdě do kopce pak volíme lehčí převod s ideální frekvencí 60 až 80 otáček.

Ideální kadence šlapání je pro každého cyklistu jiná, záleží na formě tréninku, sezoně a mnoha dalších faktorech. Proto je vhodné mít individuální doporučení od vašeho cyklistického trenéra.